Karlovarský kraj
Share
Tweet

Karlovarské divadlo

Karlovarské městské divadlo, o.p.s. Zrod a život stálé činoherní scény v Karlových Varech Když skončila druhá světová válka a správy lázní Karlových Varů se načas ujala Místní a Okresní správní komise v Karlových Varech, bylo nutno urychleně obnovit všestranný chod města. V popředí stály záležitosti týkající se bezpečnosti našich osídlenců, odklizování válečných škod po bombardování města, zásobování obnovování lázeňského provozu, hygienická opatření, ale i záležitosti kulturního a společenského života. Zatímco zde po určitou dobu existovalo ještě jakési torzo bývalého lázeňského orchestru, v jehož tradici a činnosti bylo možno po nutných opatřeních kontinuálně pokračovat, karlovarskému divadelnictví zůstala jen divadelní budova. Ale v jakém stavu! Vydrancovaná, neudržovaná, bez kostýmního fondu, bez kulis, bez světel, plná špíny a zatuchlých hadrů. Místní ředitelství Rudé armády zde po nezbytných úpravách zřídilo Armádní kulturní dům, kde pořádalo různé kulturní akce pro své příslušníky i pro karlovarskou veřejnost. Od 3. července 1945 existovala dohoda mezi Místní správní komisí v Karlových Varech a vojenským velitelstvím Rudé armády v Karlových Varech, dle níž byla divadelní budova uvolněna kdykoliv pro místní potřeby. Správcem divadelní budovy byl místní správní komisí jmenován tehdejší zaměstnanec Lázeňské správy p. Štengel. Tento stav správy divadelní budovy trval až do odchodu sovětských jednotek z města v listopadu 1945.

Karlovarské městské divadlo, o.p.s.

Zrod a život stálé činoherní scény v Karlových Varech

     Když skončila druhá světová válka a správy lázní Karlových Varů se načas ujala Místní a Okresní správní komise v Karlových Varech, bylo nutno urychleně obnovit všestranný chod města. V popředí stály záležitosti týkající se bezpečnosti našich osídlenců, odklizování válečných škod po bombardování města, zásobování obnovování lázeňského provozu, hygienická opatření, ale i záležitosti kulturního a společenského života. Zatímco zde po určitou dobu existovalo ještě jakési torzo bývalého lázeňského orchestru, v jehož tradici a činnosti bylo možno po nutných opatřeních kontinuálně pokračovat, karlovarskému divadelnictví zůstala jen divadelní budova. 

Ale v jakém stavu!  Vydrancovaná, neudržovaná, bez kostýmního fondu, bez kulis, bez světel, plná špíny a zatuchlých hadrů. Místní ředitelství Rudé armády zde po nezbytných úpravách zřídilo Armádní kulturní dům, kde pořádalo různé kulturní akce pro své příslušníky i pro karlovarskou veřejnost. Od 3. července 1945 existovala dohoda mezi Místní správní komisí v Karlových Varech a vojenským velitelstvím Rudé armády v Karlových Varech, dle níž byla divadelní budova uvolněna kdykoliv pro místní potřeby. Správcem divadelní budovy byl místní správní komisí jmenován tehdejší zaměstnanec Lázeňské správy p. Štengel. Tento stav správy divadelní budovy trval až do odchodu sovětských jednotek z města v listopadu 1945. 


     Hned na prvních jednáních Místní správní komise v Karlových Varech byly vysloveny náměty na zřízení profesionálního českého divadla, a to v podmínkách, o nichž se divadlům situovaným ve výhodnějších vnitrozemských podmínkách ani nezdálo. Pokusy však ztroskotávaly na nevyjasněné koncepci ministerstva školství a osvěty. Celostátně se diskutovalo o reorganizaci českého divadelnictví, při níž mělo byt provozování divadel svěřeno jen veřejnoprávním korporacím, orgánům místní správy, nebo družstvům. Polemiky se vedly o rajónování divadel zejména pak o rovnoměrném ,,obhospodařování" jednotlivých oblastí, o vytvoření oblastních divadel, které navrhovala divadelní rada. 


     Karlovarští iniciátoři a divadelní propagátoři se velmi rychle shodli na tom, že je – na rozdíl od dosavadních praktik sezónního pronajímání divadelní budovy hostujícím divadelním společnostem - nutno v souvislosti se zavedením celoročního lázeňského provozu usilovat o založení stálého českého divadla v Kartových Varech. 


     Divadelní rada v Karlových Varech, složená ze čtyř zástupců politických stran v čele s panem Konopáskem, při návrhu rajónování divadel doporučila vytvořit oblastní divadlo v Karlových Varech pro region západočeského pohraničí s úkolem společenského stmelování dosídlovaného pohraničí, a to v úzké návaznosti na Divadlo J. K. Tyla v Plzni, které mělo (a má) nesporně kvalitní divadelní tradici, a to nejen činoherní, nýbrž i operní. 


     Na základě tohoto rozhodnutí sestavil umělecký ředitel plzeňského divadla Antonín Klimeš pobočný činoherní soubor pro Karlovy Vary. Antonín Klimeš přišel do Karlových Varů dne 1. září 1945 za vedení zástupce uměleckého šéfa - hlavního režiséra Karla Skoumala a zahájil svou činnost za podmínek více než obtížných. Hned z počátku musel překonávat zjevnou a netajenou antipatii Karlovarských vůči Plzni. Chyby z obou stran - Plzně i Karlových Varů - způsobily, že se Plzeň po dvou měsících provozování divadla v karlovarské oblasti vzdala. 


     Na scéně se totiž objevila méně příznivá hospodářská situace, jaká se v sezóně vyvinula v Plzni. V Karlových Varech pak začal sílit požadavek na vytvoření Karlovarské zpěvohry (původní plán ministerstva školství a osvěty). Ukázalo se však, že vytvoření operního souboru v Karlových Varech je dlouhodobou záležitostí (i když později na čas vznikla Karlovarsko-ústecká zpěvohra), a že je nejprve nutno - bez pomoci Plzně - řešit činoherní soubor. 


     Místní správní komise sice operativně rozhodla o osamostatnění divadelního činoherního souboru a založení Karlovarského oblastního divadla (později Krajské oblastní divadlo - KOD), bylo však nutno vyřešit velmi mnoho problémů. Řízení a vedení divadla, financování provozu, nábor kvalitních herců, jejichž získávání bylo ztíženo, protože - pokud hledali angažmá - směřovaly jejich snahy do velkých měst, kde tradice tzv. kamenných divadel měla pevné kořeny a byly zde lepší podmínky a větší možnosti dalšího uplatnění. Bylo třeba získat vybavení divadla (materiál na kulisy, kostýmy, rekvizity), byty pro získané herce a další členy divadla. 


     A tak se v červenci a srpnu začal v Karlových Varech utvářet první, český, státý a celoroční divadelní soubor. ŽeI, záměry a potřeby divadla v Karlových Varech nenacházely vždy plné pochopení a podporu u některých městských funkcionářů. Jedni vědomě divadelní snahy brzdili, jiní se rozhodovali bez odborných znalostí, při rozhodování se projevovala i ješitnost. Tyto negativní síly bohužel nacházely skrytou podporu u části hereckého souboru, u kariéristů, emotivních jedinců, kterým se podařilo vytvořit atmosféru překážek, neklidu a pomluv. Výslednicí těchto praktik byla bez vědomí vedení divadla výpověď polovině členů souboru, čemuž bylo zabráněno jen okamžitou rezignací uměleckého vedení, podmíněnou odvoláním vypovědí a odsunutím řešení až na konec sezóny, kdy vypovězení herci měli už možnost najít si angažmá jinde. (Ze vzpomínek Antonína Klimeše). 


     V požadavcích bylo dále uvedeno, že se jmenovaná města musí stát členy divadelního družstva, musí se podílet dle své velikosti na nákladech divadla a kromě toho musí divadelní družstvo dostat subvenci od ministerstva školství a osvěty. Teprve dne 30. října 1945 vyslovilo ministerstvo školství a osvěty s tímto memorandem souhlas. Celý měsíc trvalo, než se dne 29. listopadu 1945 uskutečnila ustavující schůze divadelního družstva  Karlovarského oblastního divadla a byly uzavřeny smlouvy s herci. 


     Zdálo by se, že se konečně divadelní karlovarský problém konsolidoval, stačilo však pouze několik dní na to, aby se objevily první neshody v samotném nově ustaveném družstvu a aby byly vyřčeny opět striktní požadavky na založení vlastní opery, operety a baletu. 


     Konečné slovo padlo v prosinci na jednání Místní správní komise v Karlových Varech, a to zásluhou kulturního referenta prof. Čermáka: od 1. prosince 1945 převzala provoz a řízení karlovarské činohry výhradně sama místní správní komise ve spolupráci s ustavenou uměleckou komisí. Rozhodnutí podpořilo několik důvodů: proponovaná západočeská oblast se neuskutečnila, okresní města vystoupila z divadelního družstva z obavy z případných finančních závazků, divadelní zájezdy, zprvu organizované agilním tajemníkem divadla Antonínem Žďárským se ukázaly jako sporadické. Je obdivuhodné, že v údobí těchto nejistot, bojů a finančních strádání se souboru podařilo od září do prosince 1945 nastudovat a uvést čtrnáct premiér pro dospělé a děti! 


     Koho si nutno připomenout v tehdejším prvním karlovarském divadelním kolektivu kromě uměleckého ředitele Antonína Klimeše? Dramaturga a režiséra Jiřího Baldu, režiséry Miloše Hájského, Františka Kneisla, šéfa výpravy Ladislava Nováka, výtvarníky - stálé spolupracovníky Adolfa Weniga a architekta Hesouna, dirigenta a skladatele scénické hudby Přemysla Payera. 


V hereckém souboru bylo 16 hereček (Lída Baldová, Žofie Bohuslavová  - plných 12 let, Růžena Černá, Eva Jirkovská, Marie Kneislová, Vlastimila Kuchařová - plných 15 let, Maríe Lauterbachová, Elíška Mašátová - 7 let, Dana Melková, Lída Otáhalová, Lída Rixová, Anna Soběská, Anna Šedivcová, Jarmila Stehlíková, Soňa Urbanová, Iška Zikmundová) a 18 herců (Jiří Balda, Karel Fišer - plných 28 let, posléze ředitel divadla, Miloš Hajský, František Hromádka, Karel Karas, Jiří Klen, František Kneisl st., Karel Kratochovíl, František Lauterbach, Miroslav Lukáš, František Macháček - plných 21 let, Zdeněk März, Václav Procházka - 9 let, Míroslav Rous, Petr Rýdel, František Šolc - 6 let, po osmi letech se na tři roky vrátil, Miroslav Tomek a Antonín Zacpal - plných 20 let aktivní člen, pak jako externista do roku 1993). 
     Ze třicetičtyřčlenného karlovarského divadelního souboru zůstali pamětníkům vzpomínky na nezapomenutelné herecké výkony členů, kteří zůstali Karlovým Varům věrni a kteří tvořili ono zdravé jádro nově se rodícího kolektivu: Žofie Bohuslavová, Vlastimila Kuchařová, Eliška Mašátová, Karei Fišer, František Macháček, Václav Procházka, František Šolc, Antonín Zacpal.


     Těm všem shora jmenovaným - včetně nejmenovaných provozních a technických zaměstnanců - patří dík a uznání za to, že noví karlovarští osídlenci mohli vidět první české představení, jíž 25. září 1945. Jako by si dramaturg pří výběru hry vzpomněl na knihu Slasti a strastí cestujícího Čecha, v níž Josef Kajetán Tyl popisuje svou návštěvu karlovarského divadla v roce 1836, a zvolil symbolicky jeho hru Jiříkovo vidění. 
     Soubor se však musel pustit rychle do nastudování dalších her, protože pro nedostatek lázeňských hostů a prozatím malý počet nových českých osídlenců byla omezená možnost většího počtu repríz, a naopak cítil tlak na stále nové inscenace. 


     Z uvedeného seznamu členů souboru je patrno, že v první sezóně zdaleka nešlo o konsolidaci kolektivu, protože tři čtvrtiny souboru po roce působení v Karlových Varech odešly a zůstalo jen osm věrných, kteří byli postupně doplněni novými členy.

Videa o divadle:

http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/divadlo/

Kontakty

Karlovarské městské divadlo, o.p.s.
se sídlem Moskevská 2035/21, Karlovy Vary
pracoviště Divadelní náměstí 21
360 01 Karlovy Vary
IČ: 28041241
DIČ: CZ28041241

Ústředna tel.: 353 225 621
E-mail: produkce@karlovarskedivadlo.cz

KDE NÁS NAJDETE

Karlovarské městské divadlo, o.p.s

Divadelní náměstí 21
360 01 Karlovy Vary

GPS: Loc: 50°13'15.398"N, 12°52'53.983"E
K divadlu Vás doveze autobus č.2 . Po představení odjíždí od Divadla Karlovy Vary autobus DP s okružní trasou.

 

Návštěvníci karlovarského divadla mohou využít kapacitu parkovacího domu v Libušině ulici u sanatoria Imperial.  
Lokalizace N-50°13´15.56´´ E-12°53´5.48´´


Nejbližší parkoviště bez poplatku (po 18.00 hodině) naleznete u Galerie umění, Goethova stezka 1215/6. Lokalizace: N-50°13´3.615´´, E-12°53´9.292´´

 

 

 

 

 

 

 

 

Places & Venues

Divadelní náměstí 22, 360 01 Karlovy Vary, Česká republika

Marker